A i když dodržuju pravidlo, že svoje fotky zásadně na blog nevěším, teď sem si řekla, k čertu s pravidly. K čemu to vlastně je? Je to můj život, ne? :o)
27. 8. 2008
Žádné dva měsíce, ale dva roky
Řekla sem si, že by se hodilo nějak to shrnout. Tyhle prázdniny sem vlastně ani nezaregistrovala. Já vím, zní to divně, ale byl to prostě život, který sem si už pěkných pár let dlužila. Konečně sem pochopila hromadu věcí. Je to zvláštní, že za dva měsíce pochopíte víc, než za dva roky. Potkala sem spousta nových lidí, splnila sem si sen a zase jednou sem se podívala k Atlantiku a už vím, proč jsem tam, kde jsem. Prostě jsem zase o nějaký ten mílový krok dál.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 reakcí:
Vždyť jsi sympatická, tak jaképak nevěšení:o)
Ano, věšme se! Díky Jenn :o)
Jo, taky jsem se letos v létě hodně naučil... o sobě... vážně. :-)
Prázdniny... Bohužel jsem nové lidi ani tak nepotkala, spíš víc poznala ty staré. Staré xD. Mám hloupý způsob vyjadřování.
Ale mohlo by to ještě pokračovat. S lidmi. Potřebuju lidi. A fotky? Fotky.. Nevím, bojím se zveřejňovat, jednou to takhle blbě dopadlo. Blbě.. Až tak blbě né.
Nevadí. Víš, proč tu okouním a píšu, když bych dávno měla být někde jinde? Máš v zálibách psaní a v hudbě Beatles a Winehousku a Nohavicu! Miluju mačkání tlačítek xD
Já se taky vyjadřuju, no řekněme takovým svým způsobem :o) A lidi, lidi sou fajn :)
Okomentovat