Žádné dva měsíce, ale dva roky

Řekla sem si, že by se hodilo nějak to shrnout. Tyhle prázdniny sem vlastně ani nezaregistrovala. Já vím, zní to divně, ale byl to prostě život, který sem si už pěkných pár let dlužila. Konečně sem pochopila hromadu věcí. Je to zvláštní, že za dva měsíce pochopíte víc, než za dva roky. Potkala sem spousta nových lidí, splnila sem si sen a zase jednou sem se podívala k Atlantiku a už vím, proč jsem tam, kde jsem. Prostě jsem zase o nějaký ten mílový krok dál.

A i když dodržuju pravidlo, že svoje fotky zásadně na blog nevěším, teď sem si řekla, k čertu s pravidly. K čemu to vlastně je? Je to můj život, ne? :o)