Tak už zase funguju. Dávala jsem si pauzu, protože události posledních dnů už i na mě byly trochu moc. Opět jsem oběhla doktory, ale tentokrát jsme alespoň k něčemu došli. Musím říct, že člověku takové ty věci, jako co je v životě důležité a že zdraví není samozřejmost dochází fakt pomalu (někdy). Byla jsem z toho hotová. A kdo by nebyl, když se z půlročních problémů s „ledvinami“ vyklube šílenost o rozměrech osm krát já nevim kolik centimetrů, která vám tlačí na orgány v dutině břišní. A ještě vám v nemocnici oznámí, že by to mohla být rakovina. ALE NENÍ. Tak mi život přeběhl před očima . . . No, toliko o mém zdravotním stavu.
Jak píše Eli, tak zítra máme zase pondělí, což znamená, že se domů dostanu ve slušnou dobu a opět bude Dr. House, maják naděje a světla v jinak pochmurném týdnu.
Jenže dneska je ještě stále neděle, sice večer, ale neděle to pořád je. Tak jsem přes víkend zase jednou byla na chalupě. Uznávam, že je tam fajn, i když cesta tam je nic moc a člověk tam toho moc neudělá, stejnak je tam fajn :)
V sobotu jsem se flákala, něco jsem nafotila a konečně jsem přesadila svoji zuboženou bonsai. Teda, musím se přiznat, že se ze mě stal pasivní zahradník, to znamená, že já diriguju mamku, která kytkám rozumí (mě nevyroste ani hrášek) a tak nějak utváříme vzhled zahrady. No a abych si to teda vyzkoušela tak jsem začala hrabat ďouru, nadšení pro aktivní zahradničení u mě nezůstalo dlouho, protože mi začlo být blbě (nesmim se teď nějak moc hýbat). Prostě je ze mě krypl.
A dneska jsem se pustila do vyklízení skladu, ze kterého se chystám udělat svůj pokoj, abych si měla kam na chatě zalést. Objevila jsem tam pod hroudou papírových utěrek porcelánové servisy, které zřejmě naši dostali jako věno. Tak jsem seděla na podlaze a pomalu jsem se probírala těma věcma a přemýšlela jsem co to asi je, nebo mohlo být . . .
0 reakcí:
Okomentovat